Výkonní psi a typy fyzického zatížení

Široká škála činností, ke kterým jsou psi využíváni, vykazuje rozmanitost typů výkonů z hlediska výdeje energie: od nárazového přes intenzivní (sprinterský) až po vytrvalostní a dlouhodobý.
Služební plemena (u policie, v armádě ap.) jsou zatížena nepravidelně, s různou intenzitou výcviku, odpočinku i nasazení. Jejich výkon se dá označit jako dlouhodobý s fázemi různé energetické i psychické náročnosti, protože jsou při něm pod napětím a ve stresu.
Ještě náročnější je zátěž psů záchranářských a lavinových; často pracují v extrémních teplotních podmínkách, na přímém slunci, ve vysoce prašném prostředí rozvalin, mezi lidmi, kteří se pod vlivem prožité katastrofy chovají nestandardně; je zjištěno, že psi velmi citlivě vnímají úzkostnou atmosféru okolí a např. při záchranářských akcích po zemětřesení na Haiti trpěli stresem z nálezů velkého množství mrtvých lidí. Nároky na výživu k udržení vysoké kondice záchranářských psů jsou proto extrémně vysoké.
Rovněž se značnou psychickou zátěží se musejí vyrovnávat psi canisterapeutičtí. Jako průvodci a společníci jsou často soustavně připraveni k výkonu, průběžně vyhodnocují enormní množství vnějších podnětů a přiměřeně na ně reagují.
Výživa hlídacích a strážních psů bývá na rozdíl od předcházejících příkladů majiteli často podceňována, protože hlídání je často mylně chápáno jako služba fyzicky nenáročná. I když je však jejich pohyb omezen plotem, případně řetězem, jsou neustále, často nepřetržitě, ve stavu vybuzené ostražitosti, takže jejich energetický výdej je dvojnásobný proti klidovému. I s ohledem na nutnost termoregulace, kterou musejí reagovat na měnící se klimatické podmínky, mají dostávat takové krmivo, které bude ve vhodném poměru obsahovat základní živiny, zejména pak tuky a bílkoviny.
Pastevečtí a ovčáčtí, salašničtí a honáčtí psi jsou dnes až na výjimky u nás spíše než u stád využíváni pro sport nebo pro strážní službu. K tomu je třeba upravit i jejich výživu.
Zátěž všech skupin loveckých psů využívaných pro práci je nárazová, ale velmi intenzivní. Také dostihová plemena jsou sice krátkodobě, ale o to intenzivněji zatěžována. Tomuto typu zátěže se říká "sprinterský", kdy je třeba mít pohotové zdroje k "rychlé" energii.
Ostatní sportující psi (agility, fly-ball a mnoho dalších) jsou aktivními partnery člověka při hře; proto jejich výživa neslouží jen k pokrytí základních energetických potřeb, ale musí se zároveň podílet na jejich životním pocitu a náladě.
Specifickou skupinou jsou psi saňoví. Jejich práce v sobě nese jak zátěž sprinterskou, tak vytrvalostní a jídelníček je nutné měnit podle ročního období a aktuální zátěže, kterou jim počasí umožňuje.

 

Chyby ve výživě a jejich vliv na funkci kloubů

Majitelé pracovně zatěžovaných psů musejí věnovat jejich výživě mnohem víc pozornosti, než je nutné u psů ostatních. Důležité je nejen uspokojení energetické spotřeby psa, ale také volba zdrojů energie a správný objem krmné dávky. Deficit nebo nadbytek krmení a jeho některých složek mohou vést k fatálním důsledkům na fyzické kondici a celkovém zdraví psa.
S nesprávnou výživou je spojen výskyt některých onemocnění. Chybami ve výživě se rozumí:
Nedostatečná výživa, která přináší snížení tělesné hmotnosti a snížení energie, poruchy růstu a kvality srsti a především růstu a vývinu kostí a kloubů. Při déletrvajícím hladovění se nejprve ztrácí tukový polštář a posléze ubývá i svalová hmota, poskytující oporu kosternímu aparátu; kromě celkové sešlosti se zpomalují i základní tělesné funkce, vznikají otoky kloubů;
přebytečná výživa, zvyšující tělesnou hmotnost a zátěž celého organismu vč. kloubů, v důsledku opotřebení kloubních ploch trpí postižený pes značnými bolestmi;
deficitní výživa, kdy jsou krmné dávky sice ve správném objemu, ale některé složky v ní zcela nebo částečně chybí; např. deficit minerálních látek má rovněž na funkci kloubů vliv;
nesprávná četnost krmení, související s nezdravým vývojem štěňat (štěňata po narození je třeba krmit často, do šesti měsíců věku třikrát denně, do dvanácti měsíců dvakrát denně) a podporující pozdější váhové extrémy, mající už zmíněný dopad na zatěžování kloubního aparátu; dospělého psa je třeba krmit jednou za den.

Onemocnění kloubů

Onemocnění kloubů jsou většinou získaná, když v nich po zhmoždění, fyzické zátěži nebo v důsledku déletrvající nesprávné výživy vznikají jako následek zánětlivé procesy; nebo vrozená. I v těch klinických případech, kdy nejde o onemocnění kloubů vyvolané poruchami látkové výměny, ale o změny degenerativní nebo jako následek úrazů a zhmoždění, lze i správnou výživou a za použití vhodných doplňků, které podporují vývoj a stav celé kosterní soustavy, zmírnit jejich následky a omezit přidružující se komplikace.

Která kloubní onemocnění psy nejčastěji sužují?

Především dysplazie kyčelního (příp. loketního) kloubu, což je dědičná degenerace ploch hlavice i jamky kloubu. Na hlavici pak vzniká chronický zánět – koxatróza. Chybné vzájemné postavení kloubu a jamky vede také k zesílení kloubního pouzdra a vazů. Tento stav nelze zvrátit, během života psa se stále zhoršuje – rychleji právě u psů pracovně zatěžovaných.
Vykloubení kyčelního kloubu vzniká působením nadměrné síly při úrazu, skoku z výšky ap.; může k němu dojít i v důsledku rozvinuté dysplazie kyčelního kloubu.
Luxace kolenní čéšky je podmíněna buď dědičně, nebo vznikne po úrazu. Čéška po vymknutí nemůže plnit svou funkci zpevňovací kladky kolenního kloubu, kloub je uvolněný a neplní svou funkci.
Poškození plotének – chrupavčitých disků, které umožňují pohyblivost páteře. Při úrazu nebo náhlé námaze netrénovaného psa může dojít až k výhřezu ploténky.
Artróza – zúžení kloubní štěrbiny, což mění postavení kloubu v kloubním pouzdře a přináší snížení jeho funkce, bolestivost a otoky. Artróza výrazně snižuje ochotu psa k pohybu; ostatně ke zmírnění příznaků onemocnění je doporučováno co největší znehybnění  zvířete.Můžeme sem zařadit i rachitis - měkkost kostí, které se proto vahou těla snadno deformují a ohýbají zvláště v místech přechodu dlouhé kosti v kloub. Onemocnění způsobuje nedostatečné ukládání vápenatých solí a jednou z příčin bývá nedostatek nebo nepoměr vápníkových a fosforových jontů, příp. nedostatek vitamínu D nebo jednostranná hypervitaminóza.
Léčba onemocnění kostí a kloubů patří do rukou veterináře.

Péče o klouby psů v zátěži

Prevencí kloubních onemocnění z hlediska výživy je zajištění zdravého vývoje celé kosterní soustavy, zejména přísunem dostatečné výživy kostí a kloubů, a to hlavně pracovně zatíženým psům.
Psům v zátěži je třeba předkládat velmi kvalitní krmiva s dietními účinky a holistickým efektem pro vytvoření optimálních fyzických a psychických podmínek. V případě zatěžovaných psů na stravě ještě nikdo neušetřil: co se přidá na kvalitu výživy, ušetří se na doplňcích, léčivech, návštěvách veterináře. Pes krmený kvalitními krmivy už nepotřebuje k životu kromě vody (a naší lásky) nic dalšího.

Potravinové doplňky – ano, či ne?

Prevencí kloubních onemocnění je i podávání výživových doplňků speciálně vybalancovaného složení pro podporu správné funkce klubů. Doporučené dávky uvedené na obalech je třeba dodržovat, aby chovatel v dobré víře psovi naopak neublížil nadbytkem některých minerálů a vitamínů, a v případě, že si není jist vhodností některého přípravku nebo jeho dávkováním, se má poradit s odborníkem.
Nejčastějším doplňkem stravy jsou kombinované želatinové doplňky, které mohou zmírnit následky předchozí nedostatečné výživy i zabránit dalšímu úbytku chrupavek, zlepšovat hybnost a zmírnit bolestivost už postižených kloubů. Takových kombinovaných kloubních výživových doplňků ovšem existuje na trhu celá řada; podle čeho tedy vybírat?
Součástí bývají glukosamin a chondroitin – látky získané ze žraločí chrupavky. Jsou nezbytné pro normální růst, ochranu a regeneraci kloubní tkáně. Dodávají chrupavkám příjemce pružnost a pevnost, tedy kvalitu, která je pro kostru psů v zátěži nezbytná. Působí protizánětlivě, snižují bolestivost, zpomalují nebo zastavují postup osteoartrózy. Kromě jiného by měly obsahovat i optimální množství síry, která v důsledku onemocnění z chrupavek ubývá.
Některé doplňky pro kloubní výživu jsou vhodné jako preventivní opatření, jiné pro případ již rozvinutého onemocnění. Nejsou ovšem kauzální léčbou, ale doplňují opatření veterináře. Proto není od věci poradit se s ním. Aplikace těchto přípravků je dlouhodobá, vyžaduje opakování a nebývá levná. Je to však jediná cesta, jak psovi prodloužit jeho aktivní život a ulevit mu od bolesti.
Chybou je přehnaná snaha některých chovatelů o předcházení kloubním onemocněním "přilepšováním" vápníkem a fosforem, hlavně v období růstu kostí a především u velkých plemen, která bývají často právě pro práci využívána. I nadbytek kalcia může vyvolat nežádoucí změny na kosterním aparátu.